Příběhy našich zaměstnanců
„Co pro mě znamená pracovat v TisknuLevne.cz čili být tisknulevňákem?“
Petra Růžičková - Finanční účetní
Velkou příležitost, férové, lidské, kamarádské prostředí, jistotu a v neposlední řadě skvělé šéfy :-) Do Tisknulevne.cz jsem nastoupila dne 21.3.2012 v den svých narozenin, čerstvě po mateřské dovolené a 17letém působení ve státní správě. Moje první seznámení s touto firmou začalo na pozici „pracovník expedice“… tj. přijímání zboží, vyřizování objednávek, balení a odesílání zboží zákazníkům…už tehdy jsem pochopila, že prostředí v této firmě je výjimečné a že tu chci pracovat. V té době jsem měla už několikaletou zkušenost s vedením účetnictví a měla jsem velké přání……věnovat se mu i tady. Moje přání se mi splnilo po 3 letech a do dneška jsem za to moc ráda. Jsem člověk, který má rád řád, pravidla, jistotu a možná až trochu stereotyp… také se říká, že účetnictví je nuda…. ALE…….díky mým akčním šéfům, neustálému rozvoji a novým projektům se tady TA ÚČETNÍ NUDA rozhodně nekoná…J
Vážím si příležitosti být součástí týmu Tisknulevne.cz.
25. 3. 2018
Lucie Rujzlová - Zástupce vedoucího prodejny Brno
Když jsem po střední škole hledala práci a odpovídala jsem na inzeráty, věděla jsem, že práce typu pokladní v supermarketu nebo práce v callcentru si nechám jako poslední možnost, kdyby mi nic jiného nevyšlo. Ze zkušeností, ať už vlastních brigádnických, nebo pracovních zkušeností mého okolí, bych takovou práci popsala asi takto: Každodenní buzerace od vedení i od zákazníků, psychické i fyzické napětí, dřina, stres a pocit méněcennosti - to vše buď za minimální mzdu, nebo žádnou, tedy pokud se vám alespoň jednou za měsíc nepodaří vnutit po telefonu nějakému nešťastníkovi alespoň jeden úžasný vysavač s cenou 80 tisíc. V TisknuLevne.cz každý den vidím, že JE možné chovat se k zaměstnancům lépe, a co víc - že šéf se k vám chová jako k sobě rovnému, bez ohledu na to, jestli máte na starost nákup zboží a jednáte s dodavateli, nebo vytíráte podlahu. Je to skvělý pocit, když mi šéf zavolá a místo toho, aby na mě řval, co všechno musím udělat a že včera bylo pozdě, se mě upřímně zeptá, jestli mě s tou prací navíc nebude otravovat. A já vím, že kdybych v tu chvíli odmítla, nehrozí mi vyhazov, důtka nebo snížení platu. V TisknuLevne.cz je mezi zaměstnanci a vedením zvláštní vztah, který, bohužel, ještě není zcela tak běžný. Kdybych šéfovi řekla, že tu firmu vede úplně blbě, jsem přesvědčená o tom, že místo okamžité výpovědi bychom si spolu sedli, uvařili kafe a vedli dlouhý dialog o tom, jak by to šlo dělat lépe. A třeba bychom i na něco nového přišli. :-)
Na své kolegy se můžu kdykoliv spolehnout - cokoliv potřebuji zařídit, nebo potřebuji s něčím pomoct, vím, že stačí zavolat. Taková podpora, zvlášť na dálku, nebývá samozřejmostí. Mám pocit, že jsem potřebná, že by bez mého dílku nebyla mozaika TisknuLevne.cz úplná. Vím, že mám za zády obrovskou podporu jak kolegů, tak vedení. Nestydím se za to, co prodáváme, nemusím se nikomu vnucovat a podbízet. Říká se, že zaměstnanci jsou vizitkou firmy, a já té naší chci dělat reklamu, protože jsem přesvědčená, že si to zaslouží.
Jsem ráda, že moje první zaměstnání v životě je právě v TisknuLevne.cz. :-)
23 . 7. 2018
David Machovský - Vedoucí prodejny Brno
Tisknulevne.cz je moje první zaměstnání na HPP a jsem tu již pátým rokem. Bylo to pro mě velice důležité období v životě, vzhledem k tomu, že jsem se musel osamostatnit, naučit se pořádné zodpovědnosti a celkově všechny ty věci, které se týkají toho přechodu do dospělého života. Měl jsem asi kliku, ale tato firma mi k tomu hodně pomohla. Stačilo jenom ukázat chuť pracovat a zlepšovat se. Toho si empatické vedení firmy rychle všimlo a pak už jenom stačilo nebát se přijmout výzvy, které mi nabídlo. Za pět let jsem se z pozice prodavače vypracoval na manažera partnerských prodejen na Moravě (aktuálně 13) a asistenta nákupu.
Na všem se dá dohodnout, nemusíte se bát říct si o pomoc, a když vydržíte pracovat pořádně, vysloužíte si důvěru místo kontrol a dohledu. Tak má vypadat rodinná firma.
24.7.2019
Mgr. Pavlína Vomáčková - Obchodní ředitelka
Mnozí by možná řekli, že po těch letech, co chodím do TisknuLevne.cz to je už nuda. Pro mě ale určitě ne. Každý den se něco děje a žádný ze dnů není stejný jako předchozí. Vždycky je v práci někdo, kdo mě potěší, rozesměje nebo i naštve. Ale nikdy se mi nestalo, že by byl den stejný jako předchozí. Být jedním ze členů TisknuLevne je pro mě, jako být v takovém jiném rodinném kruhu. Přátelské prostředí, které tu panuje, určitě není běžné v každé firmě. Šéf na mě neřve, neprudí. Prakticky si pracuji v duchu, kam mě šéf táhne a klape to. Práce není nikdy málo, a kdo chce pracovat, vždycky ví, co je třeba a podá pomocnou ruku, kde je zrovna třeba. Možná to zní idylicky, ale popravdě v práci, kam bych měla chodit z donucení, bych dlouho nepracovala. Za těch x let se mi stalo snad 2x, že jsem si říkala, mě se vůbec nechce do práce. Jdu jen, že musím. Takový přistup mít byť jen 1x týdně, už bych byla pryč.
Je pravda, že občas nějaký kolega odejde. Přestane ho práce bavit nebo se vidí jinde. Ale i toto beru jako příležitost, že do „naší rodiny - týmu“ přibude někdo jiný, kdo nám sedne do kolektivu. Lidé přicházejí a odcházejí, takový je život. Mě jen těší, že mám kolem sebe stálice, se kterými si můžeme říci spoustu věcí, třeba se i pohádat, ale věcně. Nejsem zastáncem zákulisních her a jsem pro si jakýkoli spor vyříkat z očí do očí. Nikomu nic netajím, a když se kdokoliv zeptá, snažím se odpovědět k věci bez kliček. Nejsem politik.
Prostředí v práci bude jen tak dobré, jaké si ho uděláme sami. Chceme-li mít v létě nanuky, není nad to si je koupit. Uvařit si společně kávu, přinést občas nějakou dobrotu, co doma uklohníme. Nebo společně popřát kolegovi k narozeninám, svátku nebo zvláštní příležitosti. Takové maličkosti nemusí být každý den a také nejsou, ale jednou za čas je to super. Spousta kamarádů mi řekne, týjo, se máte. My nic takového neděláme, v práci je nuda. Tohle já fakt neznám. Jsem ráda, že můžu chodit do TisknuLevne a ne do práce.
Nestandartní je třeba i to, že nikomu nevadí, že za mnou přijdou do kanceláře děti ze školy. Samozřejmě, že jsou pravidla, která musí dodržovat. Ale to problém není. Dokonce i oni mají vztah ke kolegům z práce. Ptají se, zajímají, proč jsou smutní, kde jsou, že je nepotkali. Co jejich děti apod. Jejich nejoblíbenější činnost je rozdávat kolegům bonbony a pomáhat s drobnými pracemi.
Nic není jen růžové. I u nás pracují lidé, kteří se snaží „urvat“ pro sebe co se dá. Všechny plusy firmy berou jako samozřejmost a ať se zeptáte na cokoliv, první co je napadne, jsou jen samá negativa. Takových je mi líto. Nikdy nebudou spokojeni a šťastní. Ale můj názor je takový, že u nás nemají co dělat. Firma je silná jen tak, jak jsou silní lidé uvnitř. Pokud jeden druhého nejsme ochotni poslouchat a nedokážeme se na věc podívat očima druhého, říci si co je fér a co ne. Není tu pro takové prostor. Věřím tomu, že většina z nás chodí pracovat do TisknuLevne ráda. A jsem za tuto práci vděčna.
Kdysi jsem stála před těžkou otázkou, co ve svém životě změnit. Bylo to před 14 lety. Něco skončilo a potřebovala jsem začít s něčím novým. Uvažovala jsem nad tím, že půjdu studovat další vysokou školu, nebo si najdu třetí zaměstnání. V ten okamžik mi zavolal Martin, zda nevím o někom, kdo by byl ochotný pro něho pracovat. Prý stěhuje firmu z Prahy z kolejí do Jičína, že už toho na něj je moc. Domluvili jsme se, že s poptám a ozvu se. Začalo mi to v hlavě šrotovat, že by nebylo špatné kámošovi vypomoct. Něco nového se naučit. Zaplácnout osobní problémy prací. Času na rozhodování moc nebylo, tak jsem na Martina vyrukovala s otázkou: „A mě by si nechtěl?“ Chudák takovou odpověď asi nečekal. Nicméně asi neměl na výběr a tak mě vzal. Jestli udělal dobře nebo ne, to už je jen na něm, posoudit jak to se mnou měl těžké. Vzhledem k tomu, že jsem stále zaměstnaná v TisknuLevne si uvědomuji, že jsem za to asi nikdy pořádně Martinovi nepoděkovala. Využiji této příležitosti a chci Ti Martine říct:
„Díky, že jsi mě vzal a že mohu u tebe pracovat. Jsem Ti vděčná, že jsi mi dal příležitost a dotáhnul mě tam, kde jsem dnes. I když si to se mnou často neměl jednoduché. Děkuji Ti."
Jsem hrdá na to, že pracuji v TisknuLevne a nehodlám se této práce jen tak vzdát.
27. 3. 2018
Ing. Barbora Stoklásková - Vedoucí reklamačního oddělení
Být součástí této firmy pro mě znamená být součástí jedné velké rodiny. Jsme tu jeden pro druhého a vždy si pomůžeme. I když jsou mezi námi někdy neshody a nesouhlasy vždy nakonec táhneme za jeden provaz.
Sama jsem v této firmě prošla velkým osobním rozvojem a firma mi několikrát hodně pomohla vstát z úplného dna a postavit se opět na nohy. Ano jsou zde někdy i velké rozbroje, nedorozumění a neshody. Ale popravdě bez nich by to ani nešlo. Nikdo by mi nikdy nevěřil, že tak úžasná firma vůbec existuje J
Já jsem ráda, že zde můžu pracovat. Mám spoustu důvodů být loajální vůči firmě. A popravdě už by mi to tu vše moc chybělo J
25. 3. 2018
Radka Kupcová DiS. – Ředitelka marketingu
Když vznikla myšlenka vytvořit knížku a oslavit tak výročí 20 let existence TisknuLevne.cz, říkala jsem si: Pane jo, to bude hodně práce. Hned mě napadlo začít s tím co nejdříve, protože to prostě musí být DOKONALÝ!!! Naštěstí to nedělám já J
Jsem typický workoholik a perfekcionista. Vše musí být prostě parádní. Nestačí akorát, prostě to musí být ještě lepší. A bez chyb! A proto jedu co to jde a chci co nejvíc.
Do TisknuLevne.cz jsem přišla před téměř 4 roky. Pohovor se mi líbil, byl příjemný, necítila jsem se nervózně a měla jsem prostě dobrý pocit. Vlastně byl takový fajnový. Byl tam ředitel Martin (veselá nota) a Pája (rentgenový pohled). A ono to klaplo!
Pak jsem více poznala 3 Pěničky (Martina, Michala a Vaška). Ze začátku to bylo těžké: padaly samé vtipy, dvojsmysly, narážky, tykalo se a hodně se tu smálo. Takový extrém oproti jiným firmám, kde jsem předtím pracovala! (Pozn. 12 let jsem pracovala v Praze). Nikde to takto nebylo, všude byl poměrně tvrdý režim, šlo v první řadě o prachy a zaměstnanec byl ten, kdo maká a na svoje potřeby může zapomenout. Možná je to divné, ale to co je v TisknuLevne.cz normální, mi přišlo ze začátku dost nestandardní.
Pamatuji si na jeden moment v začátku práce v TL, kdy mě Martin bral na jednání a ukazoval práci. Naprostá pohoda, žádný problém, ale já mu nechtěla hned tykat, i když se se mnou bavil na rovinu. Pak jsem zjistila, že je velice chytrý a je typický analytik – neřešil oblečení, takže šel na jednání v tričku, v sandálech s ponožkami a batohem. A všem vytřel zrak! Při jednání ho díky zevnějšku protistrana špatně odhadla a zkusila to na něj s čísly. Musela jsem se smát, jak je elegantně dostal.
Nechci psát o tom, co dělám, důležitější po všech předchozích zkušenostech pro mě je jak, kde a pro koho to dělám a za jakých podmínek. V TL se mi zalíbila právě ta nestandardní atmosféra. Je tu svoboda, tolerance, možnost volby, důvěra, respekt k individualitě, neviní se z chyb. Dá se popovídat, jít na kafe (u kávovaru to žije), tyká se tu, myslí se na oslavy, dárky a mám tu přátele. Práce mě baví, dává mi smysl, těším se i na nové věci. Někdy to není jednoduché, je toho nad hlavu. Někdy vidím, že se někdo nechce zapojit, odmítá naslouchat, pomlouvá, tvoří intriky. Ale to prostě k životu patří. I když morálně s některými věcmi nesouhlasím, ve výsledku mám lidi v TisknuLevne.cz ráda. Uvědomuji si, že každý má i své dobré vlastnosti, vidím v lidech to lepší.
Sama za sebe nemám problém udělat něco navíc, neřeším to, chci to udělat pro sebe, pro firmu, pro Martina. Záleží mi na tom. Cítím vděčnost, pokoru, chuť se dál učit a rozvíjet se. Tady k tomu mám příležitosti, mám volnou ruku a spoustu šancí. Můžu říct, že v TisknuLevne.cz má člověk křídla. No a komu se v práci podaří létat? :-)
22. 7. 2019